¨¨¨¨
NOVINKY

Přečtěte si:

Mé oblíbené
blogy:
Můžete se těšit na recenze:
Hlas nože (P. Ness), Matched (A. Condie), Unearthly (C. Hand), Zlodějka knih (M. Zusak), Perfect Chemistry (S. Elkeles), Sukuba: Trápení (R. Mead)...


Neexistují. Zkuste mi to vyvrátit!

8. listopadu 2010 v 21:05 | Aazy |  Já a moje články
Nechtěla jsem na toto téma psát, ale rozhodla jsem se, že stejně napíšu. Napíšu to, co se mi stalo. Napíšu pravdu. Napíšu o tom nejhorším, co se mi v životě stalo. Popíšu vám své "přátele"... Kde jsou sakra teď?!

A hezky od začátku.
Když jsem byla malá a chodila jsem do školky, můj největší problém býval ten, že jsem musela spát po obědě, ačkoli jsem nechtěla. Nebylo nic, s čím bych si měla dělat starosti. Měla jsem totiž kamarádku. Jmenovala se Míša, ale po zbytek článku jí budu říkat Michaela. Proč? Protože ona to oslovení nesnáší.
Když jsem začala chodit do první třídy, pořád jsme se spolu bavily, seděly jsme spolu a lámaly si hlavy nad příklady typu 1+1... A já jsem byla ráda, že mám někoho, s kým si můžu povídat a chodit ven a dělat blbiny.
Jednoho dne jsme se ovšem pohádaly. Z jakého důvodu? Už si to ani nepamatuji, ale byla to banalita, snad jsme se hádaly o nějakou hračku? Nevím, ale jediné, co vím na 100% je, že jsme se od toho okamžiku přestaly stýkat. Přestaly jsme se kamarádit. To byl konec mého prvního přátelství.
A protože jsem byla ještě naivní a malá, na přátelství jsem věřila dál a tak začalo druhé...
S Monikou. Ona byla vlastně celkem hrozná, ale já to v té době ještě neviděla. Stačilo mi, že jsem opět měla s kým jít ven a hrát si s panenkama. A tak jsme rostly a rostly. A já jsem byla ráda, že mám alespoň někoho, komu můžu věřit, ale nic není dokonalé a život není fér, a tak, když jsem se rozhodla, že půjdu na gympl, tak se na mě vykašlala. Nebude se přece zabývat někým, kdo už není její spolužák, že? Takže místo toho, aby mě podpořila a držela mi palce, abych se dostala mezi 30 nejlepších se na mě vykašlala. Jenže já jsem se na úžasném 4. místě dostala na gympl a chtěla jsem odstřihnout svůj starý život a najít si nové přátele. Měla jsem potkat spousty nových lidí. Měl to být převrat v mém životě, kterého jsem se ale bohužel nedočkala. Místo potkávání nových lidí jsem seděla v jedné lavici s lidmi, jež bývali mými spolužáky už předtím a také se dostaly na gympl.
A tak jsem se s nimi skamarádila mnohem víc než předtím. Mojí nejlepší kamarádkou se stala Magda. Hnusná, zlá, blbá, ... předbíhám.
Já a ona jsme si první rok na gymplu perfektně rozuměly. Byly jsme si podobné, měly rády stejné věci, ale já jsem samozřejmě nemohla mít kamarádku dlouho.
Před rokem a půl se na mě vykašlala. A nejen na mě, ale i na dvě další holky, které se v té době staly mými anděli strážnými. Měla jsem je ráda. Ale na čtverka (já, Magda, Mája, Hanča) se rozpadla právě kvůli Magdě.
Jednoho dne jsem byla nemocná a Magda si nejspíš řekla, že to bude ten nejlepší den na to, aby se na mě vykašlala.
V osm v noci mi volala Mája, že se s ní pohádaly, a že Haňulka brečela. Byla jsem rozzuřená a štvalo mě to. Kdybych ten den byla ve škole, kopla bych ji někam za její slova, cituji: "Vždyť já jsem mezi váma byla jako princezna mezi krávama." Pokud jsem si kdy myslela, že je moje kamarádka, tak se mé iluze rozletěly a rozpadly v prach v tu chvíli, kdy jsem onu větu slyšela.
A když jsem po týdnu po nemoci přišla do školy, tak mě Magda ignorovala. A mě bylo do pláče a měla jsem vztek a bylo mi z ní špatně!
A tak jsem zůstala téměř sama.
A je to asi půl roku, od dne D, kdy se všechny moje představy a víra v kamarádství zhroutily jako domeček z karet.
To jsme byli na školním výletě. Já, Hanka a Mája jsem chtěly pokoj dohromady, ale bohužel byly pokoje po dvou. My jsme ale v noci podnikly bleskovou akci a přenesly jsme moji matraci do jejich pokoje. Možná, že kdybych tenkrát spala v pokoji s Romanou, kterou jsem mimochodem neměla moc v lásce, tak bych teď měla alespoň někoho. Ale pozdě litovat.
Ten den u nás na pokoji proběhla "menší" výměna názorů. Hádaly jsme se a křičely na sebe až jsem z nich konečně nepřímo dostala, že mezi ně nepatřím. Že ony dvě jsou kamarádky, že já jsem tam navíc. A pokud mi v životě bylo psychicky někdy hodně špatně, tak to bylo tu noc.
Kilometry od domova, bez přátel, sama v pokoji, (protože s nimi jsem nemohla zůstat a Romana radši odešla), brečela jsem celou noc a bylo mi jedno, že další den mě čeká výšlap na kopce a měla bych se vyspat.
Když jsem ráno po snídani vyhazovala do jednoho z košů na povlečení svoje povlečení z polštáře, tak bylo ještě vlhké. Měla jsem napuchlé oči a nemohla jsem vypnout ten pocit samoty někde uvnitř mě, co se hlásil o slovo.
A tak jsem byla sama. Ten den. Poslední den školního výletu. Šlapala jsem na kopec, abych mohla vidět nějaký přihlouplý hrad, a nešla jsem po boku nikoho. Žádná kamarádka. Nikdo, kdo by se se mnou bavil.
To jsou mé zkušenosti s přátelstvím. A já se ptám, proč? Proč mají jiní plno přátel a já nemám nikoho. Proč se mi při slově přátelství zvedá žaludek a proč se mi z pohledu na vysmáté lidi kolem chce zase brečet, jako bych znova byla na onom osudném výletě?
Mnozí z vás se mnou nebudou souhlasit, ale já na přátelství nevěřím. Stejně jednou zanikne. Není věčné.
sign Aazy
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Reginella Reginella | Web | 8. listopadu 2010 v 21:13 | Reagovat

mas pravdu neni vecne.. ale bud rada ze sa to vobec stalo.. neboj sa zacne nieco lepsie.. skonci.. zacne nove.. ale spomienky zato stoja :) preto hlavu hore:)

2 csfdkofein csfdkofein | Web | 8. listopadu 2010 v 21:15 | Reagovat

Veľmi pekný článok. :) Ja Ti môžem povedať asi len toľko, že si pravdepodobne ešte nenarazili na tých správnych ľudí. A že do takých ľudí je veľmi obtiažne naraziť, to musí byť každému nad slnko jasné.

3 Blackness Blackness | Web | 8. listopadu 2010 v 21:18 | Reagovat

Souhlasím s tebou... přátelství není věčné a mrzí mě, že nemáš žádnou dobrou kamarádku.
Všichni říkají jak jednoduché je si najít kamarády, ale.. pro někoho ne. Je to těžší než to na první pohled vypadá..
Štve mě, že nejde na první pohled odhadnou jestli je to ta pravá kamarádka nebo ne...

4 csfdkofein csfdkofein | Web | 8. listopadu 2010 v 21:23 | Reagovat

[3]: Nájsť si kamarátov je práveže veľmi ľahké. Nájsť si však pravých priateľov, ktorí Ťa podržia a neberú váš vzťah na ľahkú váhu - to už je náročnejšie.

5 Dancek Dancek | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 21:23 | Reagovat

Pěkný dlouhý a vydařený článek. Není jednoduché si najít kamarády natož opravdové přátele! Asi v tvém okolí není nikdo, kdo je na tvé vyšší úrovni, chce to čas a volnost. Prožila jsi toho hodně, snad najdeš již své přátele. Měj se hezky :-)

6 Kája Kája | Web | 8. listopadu 2010 v 21:27 | Reagovat

Souhlasím,jsem na to asi stejně jako ty...jeden rok jsme vždycky velký kamarádky a pak bum a najedou jí nesnášim. Možná mám jediný štěstí v tom,že jsem teprve před třema měsícema poznala tři nejdůležitější osoby v mým životě. Přeju ti, aby tě to v co nejbližší době taky potkalo. Kája

7 Vivi Vivi | Web | 8. listopadu 2010 v 21:30 | Reagovat

Víš, možná se nakonec ukázali jako špatní, ale ty jsi v tu chvíli, když se většina z těch kamarádství odehrávala, byla šťastná, nemám pravdu?

Najít přátelé není lehké ani náhodou. Já mám jediné štěstí že bydlím tam kde bydlím. I když jsou tady lidi různí a takový, že je mi z nich špatně, naše vesnička (na kterou pořád nadávám, ale za tohle jsem jí vděčná) mi poskytla to nejlepší co mohla.

8 Angie Angie | Web | 8. listopadu 2010 v 22:31 | Reagovat

Určitě ještě potkáš přítele, který tě bude doprovázet po většinu života. Teď jsi asi ve věku, kdy se charakter člověka akorát vyvíjí, a tak je úplně normální střídat nejlepší kamarádky a nevěřit na přátelství.
Změní se to, uvidíš.
Držím palce ))

9 m. m. | Web | 16. listopadu 2010 v 13:59 | Reagovat

Jen proto, že přátelství není věčné, máš ho za neexistující? Co je to za blbost? To by pak i život sám byl neexistující, ten taky netrvá věčně :)

Přátelé přicházejí a odcházejí, to je normální věc. Jenom proto, že jsme ztratili přítele, nemusíme házet flintu do žita. Zase potkáme jiného.

10 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 16. listopadu 2010 v 17:36 | Reagovat

Není věčné, ale je třeba ho budovat. Ale když máme to "štěstí" na špatnou osobu, je to hold hloupé. A on člověk obklopen spoustou přátel má jiný priblém - taky by chěl být občas sám, což nejde.

Jinak ti držím palce, ať ti nějaké to přátelství vyjde :D

11 Dáda Dáda | Web | 17. listopadu 2010 v 12:07 | Reagovat

Pěkný článek..Sice mám názor,že opravdové přátelství existuje,ale tobě se nedivím,po těch zkušenostech . x)..Mě taky hodněkrát nějaká kamárádka zklamala,ale vždycky přišla další,se kterou jsme si rozuměla ještě více :)))

12 pája pája | Web | 17. listopadu 2010 v 16:10 | Reagovat

já s tebou souhlasím. Jsem na tom podobně.
Jen je rozdíl v tom, že já mám jednu jedinou pravou kamarádku. Ale s tou se bohužel moc nevídáme... Ona není moje spolužačka, tedy... téměř. ona je o dva roky starší... škoda že se tolik nevídáme... na všechny své problémy bývám většinou sama... A to mě moc mrzí... A poslední dobou zaznamenávám, že to už není jako dřív. už nemáme tolik společných zájmů, už se o sebe nezajímáme tolik jako dřív... já vyslechnu všechny její problémy, pomohu ji ze vším čím mohu, ale ona... ona mi skoro vůbec...

13 pája pája | Web | 17. listopadu 2010 v 16:11 | Reagovat

jinak ti přeji, abys pravé kamarádství našla :)

14 iveta iveta | 30. prosince 2012 v 17:28 | Reagovat

na světě není nejlepší kamarádky jsou to jen blaboly  oni si hraji  na tu kamarádku ale pak tě  před všemi pomlouvají  a ničí tě  to radši tu nejlepší kamarádku vyměnim  za jenom kamarady

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama