¨¨¨¨
NOVINKY

Přečtěte si:

Mé oblíbené
blogy:
Můžete se těšit na recenze:
Hlas nože (P. Ness), Matched (A. Condie), Unearthly (C. Hand), Zlodějka knih (M. Zusak), Perfect Chemistry (S. Elkeles), Sukuba: Trápení (R. Mead)...


Sama a bez fantazie...

31. července 2010 v 0:13 | Aazy |  Já a moje články
Pomalu ale istě přicházím na to, že je to se mnou beznadějný.
Jednak vůbec nevím, co budu dělat zbytek prázdnin a navíc...

... všichni v mém okolí mě začínají štvát. Tady je konkrétní seznam lidí a věcí, co mě naštvalo či zklamalo:
1. Můj bratr si klidně odjede a ještě předtím mě stihne naštvat.
2. Moje kamarádka si klidně odjede.
3. Moje další kamarádka si klidně onemocní.
4. Moje nejlepší kamarádka se na mě vykašle.
5. Moji rodiče se nedokážou na ničem dohodnout, až mě z těch hádek bolí hlava.
6. Moje múza si dovolila dát si taky prázdniny. Takže moje fantazie je v háji.
7. Moje sluchátka se rozbily. Opět.
8. S někým jsem se pohádala a cítím se jako mrcha.
9. Můj foťák je nenávratně v pr****.
10. ... Končím! Prostě končím... !
Tak jo, zní to možná až dost tragicky ale já se z toho přece nezhroutím, ne? Vždyť já zvládnu všechno.
A proberu si to bod po bodu. Hezky si to vapíšu, abych se uklidnila.
Bod č. 1. - Můj bratr?
No, je to idiot. A ne, už to není můj bratr. Mám ho už upřímně vážně dost. Myslí si o sobě, že je bůhví kdo a přitom nedokáže nic jinýho než celý dny sedět u počítače a když už konečně jde někam jinam, tak mi akorát umí nadávat jak jsem neschopná a že nemám žádný kamarády. Když uvážím to, že jeho "kamarádi" ho nechali opilýho málem utopit v rybníku, tak se mi to zdá celkem komický. Možná moc přátel nemám, ale alespoň jim můžu věřit, že by mě jen tak někde nenechali.
Bod č. 2 - A... Á... To není fér!
A já vám řeknu, proč to není fér... Protože ona kamrádka si klidně odletí pryč. Sama. Bez rodičů. A ani tam sama nechtěla, ale potom se samozřejmě začala těšit... No takže takhle. Ona právě dnes seděla v letadla a letěla na jazykovej kurz, na který bych chtěla já, ale můžu si o něm nechat je zdát. Ach jo, já vím, je to hnusný na ni žárlit, ale já o tom sním celý roky a ona si teď jen tak odjede na moji vysněnou cestu a klidně mi oznamuje, jak moc je z toho nadšená. To prostě není fér... Ale co si stěžuju, život není fér!
Bod č. 3 - Jak může být nemocná?!
Vážně. Mám pocit, že to na nás hraje. Jak může být nemocná, když je hezky (fajn, teď pršelo, ale to bylo po dlouhý době, protože bývalo hezky ještě v úterý). Když jsou vedra, jak může být nemocná? To nepochopím, ale není to jeí chyba, takže se na ni nezlobím. V tomhle případě jsem spíš zklamaná, protože jsme měli naplánovaných plno věcí, a žádná se nedočká realizace...
Bod č. 4 - Fakt paráda... Vážně. Nenávidím tě!
Tak jo, tohle se stalo už na konci školního roku, ale přesto mě to pořád štve. Bože, to je hnus když se člověk, kterýmu jsem věřila, z čista jasna rozhodne, že pro něj nejsem dost dobrá. Jak jsem mohla vydržet kamarádit s někým takovým?! S takovou falešnou mrchou! A co je nejhorší? Že já ji stejně nemůžu nenávidět, dokonce jsem jí nabídla pomoc a ona si to ani nezaslouží. Já husa blbá! Na tohle se fakt snad nedá nic říct. Cítím se zrazená a pořád si říkám, že to nestojí za to, ale nedokážu si to namluvit. Bože! Nenávidím tě!!! Víc k tobě už nemám, holka. Jsi beznadějnej případ podrazačky.
Bod č. 5 - Moji rodiče... Tomu se teda říká rodina.
Ve zkratce: Už to nemůžu vydržet. Ty věčný hádky. To jak moje vlastní matka nedokáže zůstat v klidu ani pět vteřin a jak se můj vlastní otec, kterej se jako jedinej snaží dát věci do pořádku, snaží, aby se uklidnila, ale nepomáhá to... A on je stejně bezmocnej jako já a je mi ho líto. Já chci normální rodinu. Ale to je fuk. Tady jsem se narodila, tady musím přežít... Fajn, já to beru.
Bod č. 6 - Lákání múz, hledání ztracené fantazie
Jsem neprosto v koncích. Dlouho jsem nepřidávala články, protože nevím o čem. Možná proto o půlnoci sedím tady a spisuju můj život... Těžko říct, zda se mi někdy vrátí moe fanatzie. Ale zdá se mi, že už budu navždy připoutaná k realitě.
Bod č. 7 - Hudba, moje bývalá záchrana.
Jelikož se mi rozbily ty sluchátka, tak ani nemůžu utíkat od všeho s pomocí hudby... Což je hrozný, protože já jsem na to byla zvyklá. Ale na nový sluchátka si budu muset ještě dlouho počkat. Do tý doby to budu muset vydržet bez hudby... Akorát nemám ponětí jak.
Bod č. 8 - Hádka, o které jsem věděla, že musí přijít
Jo, věděla jsem to a nezabránila jsem tomu, ba ještě jsem ji vyprovokovala. A nakonec to dopadlo tak, že jsme se pohádali kvůli mně. A mně je to tak líto, ale nemůžu to vzít zpátky. Ten člověk měl pravdu a já to vím. Potvrdila jsem mu to, ale nechci, aby to skončilo takhle... Bože, já toho člověka chci zpátky, ale to už se nestane. Nikdy to nebude stejné. Ztratila jsem ho navždycky. A vlastní vinou. Je to moje chyba. Já vím, že jsem mrcha. Omlouvám se, já jsem to tak nechtěla!
Bod č. 9 - Foťáčku, ještě ne!
A tohle je taky "super". Asi před dvěma dny se mi nenávratně pokazil foťák. Nejde spravit a já nemůžu fotit. Moje odreagování je fuč. Takže mám dvě možnosti. Buď si našetřit na nový (a to bude trvat sakra dlouho), nebo doufat, že někho napadne dát mi ho k narozeninám (o čemž pochybuju). Takže budu muset v počítači hledat staré fotky a dávat je sem jen v nostalgii a vzpomínání na můj zesnulý foťák. Odpočívej v pokoji.
Bod č. 10 - Jo, je konec!
Jelikož moje sny si užívá někdo jiný, moje věci se jako naschvál ničí a moje vztahy jdou jako naschvál do háje, tak prostě končím. Já už nic nebudu dělat. Nebudu se o nikoho starat. Nikomu nebudu pomáhat! Prostě končím. Končím se všema a budu mít konečně klid.
_________________________________
Doufám, že jste nikdo nečetli tenhle dlouhý a nudný článek, protože byl spíše pro mě než pro vás... Ani nevím, proč ho budu zveřejňovat... Možná proto, že už jsem dlouho nic nenapsala a že s tímhle se píšu dost dlouho. A navíc jsem to schválně psala bez chyb. Kdybych to psala jen sama pro sebe, naflákám jich tam klidně padesát... Takže pokud jste četli tu hrůzu o mém životě, je mi to líto, že jste museli.
Zatím sbohem, Aazy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abyss Abyss | Web | 31. července 2010 v 11:13 | Reagovat

Koukám... smůla se ti lepí na paty, snad tě brzo opustí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama