¨¨¨¨
NOVINKY

Přečtěte si:

Mé oblíbené
blogy:
Můžete se těšit na recenze:
Hlas nože (P. Ness), Matched (A. Condie), Unearthly (C. Hand), Zlodějka knih (M. Zusak), Perfect Chemistry (S. Elkeles), Sukuba: Trápení (R. Mead)...


Boj o tvoje srdce - 1. kapitola

3. července 2010 v 22:32 | Terez




První kapitola... Konečně nějaký děj. Užijte si ji. :)




1. kapitola

"Bello, pojď dolů. Musíme ti něčo říct," uslyšela jsem najednou Tanyin hlas. Okamžitě jsem se zvedla z křesla a seběhla dolů po schodech... Všichni seděli na pohovce a čekali mě.
Sedla jsem si do křesla naproti nim.
"Tak spusťte," pobídla jsem je. Jako pokaždé, když mi chtěli sdělit něco závažnějšího, se slova ujal Eleazar.
"Přijede k nám na návštěvu jedna upíří rodina…"
"Takže budu muset pryč? Kdo sem přijde?" ptala jsem se, aniž bych Eleazara nechala domluvit…
"Budeš tu moct zůstat," opravovala mě Carmen. Teď jsem nic nechápala… Měla jsem být večeře? Tanya se na mě podívala a potom promluvila.
"No tak, vždyť ji děsíte," napomenula je. Kate se uchechtla, ale Tanya si jí nevšímala a pokračovala ve vysvětlování…
"Přijede k nám další rodina, která se živí jako my. Jsou jako součást naší rodiny a budou tady na měsíc bydlet, než si najdou místo, kam se zase odstěhují." Chvíli jsem na ně nechápavě koukala.
"Ale vy jste říkali, že ostatní upíři nejsou jako vy…," odporovala jsem.
"Většina z nich," opravil mě Eleazar. "Každopádně, pokud tu nechceš zůstat, když tu budou oni, tak…"
"Ne, zůstanu tady!" rozhodla jsem se okamžitě. Tanya mě objala kolem ramen.
"Neboj, nic ti neudělají," ujišťovala mě, ale já jsem i přesto měla trochu strach. Neznala jsem je. Co když se nedokážou tak dobře ovládat? Ale věděla jsem, že Tanya a ostatní by mě nevystavili nebezpečí… Nebo jsem v to doufala, a tak jsem se rozhodla, že se tím nebudu dál zabývat… Prostě tu bude bydlet o pár upírů víc. Kolik jich může být? Tři, možná čtyři… Nebyl důvod dělat si starosti, a tak jsem celou tu záležitost chtěla pustit z hlavy.
"A kdy přijedou," zeptala jsem se.
"No, už zítra," přiznala Kate. Vykulila jsem na ni oči.
"Tak brzo!" ujelo mi. Tanya se na mě starostlivě podívala.
"Bude to v pořádku. Prostě jim řekneme, že jsi nový člen naší rodiny a dají ti pokoj." Jenom jsem si povzdechla.
"Tak fajn."
"Nechceš něco k jídlu," zeptala se mě Carmen. Věděla, že když se najím, trochu mě to utěší.
"Dojdu si pro zmrzlinu," odpověděla jsem jí a šla do kuchyně. Tak jsem vytáhla z mrazáku celý kyblík vanilkové zmrzliny a vrátila jsem se zpátky do obýváku.
"Nepustíme si nějakej film?" zeptala se najednou Kate.
"Všechno už jsme viděli," opáčil Eleazar unaveně. Večer chtěl určitě strávit jiným způsobem, podle toho, jak si prohlížel Carmen…
"Tak se zasmějeme u tohohle," řekla Irina a ukázala nám DVD - čko s nápisem Ztracení chlapci - Upíří klan. Eleazar se zakřenil.
"Tak to tam pusť, ségra," oslovil Irinu. Ta se jen usmála a strčila DVD do přehrávače. Na obří plazmové televizi se za chvíli objevily počáteční titulky a my jsme se mohli ponořit do děje filmu. Já jsem u toho jedla zmrzlinu a Eleazar kritizoval nahlas každou scénu, kde se objevili ti filmoví upíři.
Když film skončil, tak si ještě pořád stěžoval.
"Viděli jste, jaký měli zuby? To bylo tak děsně nereálný," stěžoval si.
"No, já nevím, ale já mám radši upíry, kteří nemůžou vycházet ve dne a né bábovky, co se na slunci jen třpytí," popíchla jsem ho.
"Být tebou, tak ty bábovky neprovokuju," řekl a rychle utekl do své ložnice. Ani ne za půl minuty se vrátil. Byl oblečený do dlouhého černého pláště a v puse měl nasazovací plastové zuby. Okamžitě jsem se začala smát a stejně tak všichni ostatní. Eleazar se zatvářil uraženě, ale potom se začal smát taky…
Když to divadýlko skončilo, šla jsem uklidit prázdný kelímek od zmrzliny a potom jsem se vydala nahoru do svého pokoje. Byla jsem už unavená a chtěla jsem jít spát. Eleazar říká, že kdybych nemusela pořád jenom odpočívat, tak bych měla mnohem víc času, což byla určitě pravda, ale já jsem měla spánek dost ráda. Alespoň jsem chvíli měla klid od všeho a od všech. Tanya šla se mnou do pokoje. Vlastně to byl její pokoj, ale ona postel využívat nemohla, a tak jsem tam spala já.
Když jsem byla převlečená do pyžama a lehala jsem si do postele, tak si Tanya sedla na postel vedle mě.
"Víš, když už zítra přijedou Cullenovi, tak ti něco řeknu…," začala trochu ostýchavě.
"Tak povídej," pobídla jsem ji. Ona ještě chvíli mlčela, jakoby si rovnala v hlavě, co mi má vlastně říct, ale nakonec promluvila.
"Pamatuješ, jak jsme spolu mluvili o tom, proč nikoho nemám?" Aha, tak o tohle půjde. Tanya mi říkala, že kdyby ji chtěl ten, o koho měla zájem ona, tak by se cítila mnohem líp, než když ji obdivovalo tisíce lidských mužů. Nikdy mi ale neřekla, do koho se vlastně zamilovala.
"Jo, pamatuju se," ujistila jsem ji.
"Tak ten, o kterém jsem ti povídala, přijede taky," řekla veselým tónem.
"Vážně," vyhrkla jsem. "Jak vypadá?" ptala jsem se. Musel být opravdu hezký (i když konec konců, to je každý upír), když se líbil Tanye. Měla skvělý vkus.
"Jmenuje se Edward a určitě ho poznáš," ujistila mě.
"Dobře," přikývla jsem. Napadlo mě, že bych s ním mohla o Tanye promluvit, abych ho přemluvila, aby byl s ní. Ona si to zasloužila.
"Tak už běž spát," řekla mi Tanya. "Ráno musíš vstávat brzo, vzbudím tě."
"Ach jo," povzdechla jsem si a lehla jsem si do postele a zakryla jsem se. Přece jen tady v Denali byla trochu zima. Tanya se zasmála. Věděla, že se mi nebude chtít vstávat, ostatně jako vždycky… Ale nevěřila jsem tomu, že se dnes pořádně vyspím. Vyhlídka na další den, kdy sem přijedou neznámí upíři, mě znepokojovala, i když jsem neměla důvod se stresovat.

Nekopírovat! Moje tvorba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Upíři x Vlkodlaci: Co máte radši?

Upíry
Vlkodlaky

Komentáře

1 dog dog | E-mail | Web | 12. července 2010 v 14:43 | Reagovat

To je super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama