¨¨¨¨
NOVINKY

Přečtěte si:

Mé oblíbené
blogy:
Můžete se těšit na recenze:
Hlas nože (P. Ness), Matched (A. Condie), Unearthly (C. Hand), Zlodějka knih (M. Zusak), Perfect Chemistry (S. Elkeles), Sukuba: Trápení (R. Mead)...


Boj o tvoje srdce - 6. kapitola

3. července 2010 v 22:46 | Terez
Bellini rodiče. Jak to všechno dopadne?

6. kapitola

Po chvíli přemýšlení o celé té situaci, ve které jsem se právě nacházela, jsem se konečně vzpamatovala a sešla jsem dolů. Musela jsem mluvit s Tanyou. Bohužel, jediný upír, kterého jsem v domě našla, byl Edward. Nakonec jsem se s povzdechem vydala k němu, abych se zeptala, kde všichni jsou.
Edward seděl v obýváku na sedačce a četl nějakou knihu. Věděla jsem, že mě slyší přicházet, ale neotočil se.
"Ehm…, kde jsou ostatní?" zeptala jsem se a rozmáchla jsem se, abych poukázala na prázdný dům okolo sebe. Edwardovy oči na upřely na mě.
"Carlisle a Esme museli ještě něco zařídit a ostatní šli na lov," vysvětlil jakoby nic a zase se věnoval čtení.
"Aha," zněla má inteligentní odpověď. Paráda, co teď budu dělat? S povzdechem jsem se svezla do křesla a po očku pozorovala Edwarda. Vypadal… dokonale. Jako vždycky. Vlasy mě lehce rozcuchané a zlaté duhovky mu zářily ve světle. Nemohla jsem se od nich odtrhnout a to se na mě ani nedíval. Mírně jsem potřásla hlavou. Nesmím na to myslet! Přikázala jsem si v duchu a radši jsem si lehla a zírala do stropu. Nakonec mi to ticho bylo nepříjemné. Nechtěla jsem Edwarda rušit, ale současně jsem si připadala nesvá. Musela jsem něco říct. Nakonec jsem se osmělila a promluvila.
"Víš, zajímalo by mě, proč nechceš být s Tanyou," řekla jsem. Napadlo mě, že kdybych je dala nějak dohromady, tak bych na Edwarda mohla zapomenout. Edward se zamyslel a položil knihu na stolek před sebou.
"Tanya ti to řekla." Nezeptal se. Konstatoval to.
"Samozřejmě," řekla jsem, i když jsem věděla, že potvrzení nepotřebuje.
"Já," začal. Vypadalo to, jako že neví, co má vlastně říct. "Prostě… Tanya a já spolu nikdy nebudeme. Ona je skvělá, ale není to ta, kterou hledám," zakončil nakonec.
"A jak jsi na to přišel? Potkal jsi vůbec někoho jiného? Vždyť jsi ani nezkusil s ní chvíli být," naléhala jsem. Musela jsem přijít na to, co mu na Tan vadí. Znovu se zamyslel, jakoby přemýšlel, jak to podat, abych to dobře pochopila. Potom se obrátil zpátky na mě a podíval se mi do očí. Na chvíli jsem se topila v jeho očích. Byla jsem mimo a vůbec jsem nevnímala okolí. Mohla bych ho takhle pozorovat donekonečna. Nakonec jsem se přinutila odvrátit pohled jinam, ale pořád jsem na sobě cítila Edwardův pohled.
"Prostě to vím," konstatoval a já jsem se snažila vzpomenou, na co jsem se vlastně ptala. Po chvíli zase promluvil. "Já a Tanya k sobě prostě nepatříme."
Já už jsem nevěděla co mám říct, a tak jsem jen pokrčila rameny. V tu chvíli se otevřely dveře a všichni zbývající obyvatelé domu, kromě Esme a Carlislea, vstoupili do domu. Vydechla jsem úlevou. Nevěděla jsem, co se stalo, kdybychom tu my dva zůstali o samotě ještě chvíli.
Vstala jsem s křesla a šla jsem do kuchyně.
"Co tady děláš?" zeptala se mě Tanya, která se najednou objevila vedle mě. Zrovna jsem krájela maso a když jsem se lekla, byla jsem ráda, že jsem se neřízla. V domě plném upírů by to nebyl zrovna nejlepší nápad.
"Čas večeře," usmála jsem se. Vlastně jsem se tak trochu schovávala, nechtěla jsem mluvit s nikým z Cullenů.
"No jistě, co se stalo, když jsem tu nebyla?" zeptala se mě podezřívavě.
"Nic." Odpověděla jsem příliš rychle.
"Bell?"
"Nic se nastalo," zopakovala jsem.
"Jde o tvoje rodiče?" zeptala se Tan. Byla úplně vedle, ale tímhle mi nahrála do karet.
"Jo, vlastně jo," přikývla jsem se a snažila jsem se, aby to znělo věrohodně. Nejspíš se mi to povedlo.
"Neboj, ono se to vyřeší," ujistila mě Tanya a objala mě kolem ramen. Já jsem si jen povzdechla, protože jsem si vzpomněla na to věc s adopcí. Napadlo mě, jestli o tom Tanya vůbec ví, ale neptala jsem se jí. Nechtěla jsem na to teď myslet. Dodělala jsem si večeři a když jsem dojedla, Carlisle a Esme zrovna dorazili, podle všeho bylo všechno připraveno k tomu, aby sem mohli přijet moji rodiče. Přitom pomyšlení mi naskočila husí kůže.
Asi hodinu potom, co jsem se najedla, se ozval zvonek. Ztuhla jsem a zůstala jsem přimrazená na místě. Tanya mě objala a Eleazar šel otevřít dveře. Podívala jsem se na Tan vystrašeným pohledem a čekala jsem, co se bude dít. Byla jsem připravená na všechno, ale chtěla jsem zůstat tady!
"Isabello Marie Swanová!" ozvalo se z chodby a já jsem nepochybně poznala přísný hlas mojí matky. Automaticky jsem se přikrčila, nesnášela jsem, když na mě někdo křičel.
"Okamžitě pojď sem nebo si pro tebe přijdeme!" Táta. Cukla jsem sebou. Tanya a já jsme se zvedly a šly jsme společně "přivítat" moje rodiče. Tanya mi dělala oporu (koneckonců jako vždycky) a já jsem si mimo jiné uvědomila, proč nemůžu být s Edwardem, ale tyhle myšlenky byly teď bezvýznamné.
"Ahoj," pozdravila jsem oba rodiče, když jsem došla ke dveřím, ale bylo mi to proti srsti.
"Odjíždíme, běž si pro věci!" vyštěkla máma.
"Víte, paní Swanová, my bychom byli rádi, kdyby tu Bella mohla zůstat," řekl Eleazar zdvořile, což si oni ani nezasloužili. Po jeho boku se držela Carmen.
"Ani náhodou. Je to naše dcera!" řekl táta hrubým hlasem a vrhl po mně vražený pohled. Za námi se v tu chvíli objevili Carlisle s Esme.
"Za chvíli už bude plnoletá, možná nemá cenu ji do něčeho nutit." Hm, zřejmě museli vyzkoušet, jestli to nepůjde i po dobrém. Já jsem věděla, že je to marná snaha.
"Máte pravdu. Bude plnoletá, ale ještě není," poukázala máma. Její hlas už nezněl tak naštvaně a já bych se vsadila o všechno co mám, že je to kvůli tomu, že Carlisle je hezký.
"Takže ji ještě musíme táhnout s sebou," dodal můj otec, v jeho hlase se ozývalo znechucení. To jsem vždycky byla takovou přítěží?
"Pokud chcete, dá se zařídit, abyste mohli odjet sami," řekla Esme vlídně.
"Jak?" vyhrkli oba naráz. Bylo to až směsné, jak moc dávali najevo, že se mě chtějí zbavit. I přesto, že jsem se neměla moc ráda, mě píchlo u srdce. Copak jsem pro ně už nic neznamenala. Musela jsem se vzchopit, abych nezačala brečet. Bylo to odporné, celá tahle situace. Málem jsem si to chtěla celé rozmyslet a prostě odjet, ale nakonec jsem to neudělala.
"Prostě můžeme vaši dceru adoptovat," řekl Carlisle. Oba na něj zírali, jak kdyby spadnul z višně.
"To by trvalo celé týdny," odfrkla si máma a celý ten nápad chtěla zavrhnout.
"My už jsme to zařídili, stačí, když podepíšete tohle," řekla Carlisle a ukázal jim papíry, které měl celou dobu v ruce. Máma po mně střelila pohledem. Zdálo se mi, že jsem v něm viděla špetku bolesti, ale nebyla jsem si jistá.
"Tak dobře," rozhodl táta, jakoby se nechumelilo a vzal Carlisleovi papíry z ruky. Vzal tužku a podepsal je. Potom kývl na mámu. Ta na chvíli zaváhala. Jakoby to nechtěla udělat. Měla mě vždycky víc ráda než on. Potom se na mě znova podívala a ty papíry podepsala.
"Dobře, už můžeme jet," řekl táta a odešel ze dveří. Máma se na mě ještě obrátila. Nejradši bych se s ní alespoň rozloučila, ale neměla jsem na to nárok. Už nejsem jejich dcera. Znovu jsem ucítila bolest u srdce. Povzdechla jsem si. Odteď jsem Isabella Cullenová, došlo mi, když jsem se podívala na zavřené dveře.
Tanya mě odvedla zpátky do obýváku a já jsem si bezmyšlenkovitě sedla na gauč. Emmett mě najednou objal.
"Vítej v rodině, ségra," oslovil mě a já jsem se pousmála.
"Jsi v pořádku?" zeptala se mě Kate, která seděla vedle mě.
"Jo, já… Asi si si půjdu lehnout," odpověděla jsem jí a vydala jsem se po schodech ke svému pokoji.
Lehla jsem si na postel a přemýšlela. Je ze mě Edwardova sestra, napadlo mě najednou. Lehce jsem se zasmála. V tom se otevřely dveře. Byla už tma, takže jsem neviděla, kdo zamnou přišel. Protože jsem čekala, že to bude Tanya, tak jsem to neřešila a zavřela jsem oči.
"Je ti líto, že to tak dopadlo?" zeptal se mě Edward a já jsem sebou cukla, když jsem uslyšela jeho sametový hlas.
"Já nevím," vydechla jsem, "možná jsem čekala, že to dopadne jinak," přiznala jsem. Nedělala jsem si sice plané iluze o tom, že z nás bude zase dokonalá rodinka, ale přece jen jsem čekala něco jiného.
"Já jsem rád, že jsi teď součástí mojí rodiny," řekl Edward zamyšleně. Otevřela jsem oči a viděla jsem ho, jak sedí na židli u mé postele. Sledoval mě jeho zlatýma očima, které byly naprosto upřímné. Zvedla jsem se do sedu, abych lépe viděla. Srdce mi tlouklo jako splašené a já si byla jistá, že to slyší. Doufala jsem, že ostatní v domě (a to hlavně Tanya) neví, proč mi srdce bije jako o závod.
"Měla bys ses vyspat," konstatoval najednou Edward.
"Asi ano," souhlasila jsem s ním omámeně.
"Dobrou noc, Bello," řekla a objal mě. Celkem mě to vystrašilo, ale bylo to příjemné. Zhluboka jsem se nadechla, abych si uchovala co nejvíc jeho úžasné vůně. Na chvíli jsem nechtěla, aby mě pustila, ale byla jsem to já, kdo ucukl jako první. Odstrčila jsem se kousek dál od něj a nadechla jsem se čerstvého vzduchu, abych mohla začít normálně myslet. V jeho očích se na chvíli objevilo zklamání, jakoby cítil to samé co já.
Vzala jsem poslední zbytky své vůle a lehla jsem si zpátky do postele. Edward odešel a já zůstala úplně sama. Se vzpomínkou na jeho chladné objetí jsem usnula a netrápily mě žádné noční můry.

Nekopírovat! Moje tvorba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Upíři x Vlkodlaci: Co máte radši?

Upíry
Vlkodlaky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama