¨¨¨¨
NOVINKY

Přečtěte si:

Mé oblíbené
blogy:
Můžete se těšit na recenze:
Hlas nože (P. Ness), Matched (A. Condie), Unearthly (C. Hand), Zlodějka knih (M. Zusak), Perfect Chemistry (S. Elkeles), Sukuba: Trápení (R. Mead)...


Boj o tvoje srdce - 4. kapitola

3. července 2010 v 22:40 | Terez
Cullenovi v Denalijské škole. x)

4. kapitola

Ráno jsem se probudila nezvykle čilá, což byl po těch vražedných nákupech celkem výkon. Vyskočila jsem z postele a šla jsem si vyčistit zuby. Vesele jsem si prozpěvovala a radostně jsem skákala po chodbě.
"Ahoj," mě Tanya, která se objevila vedle mě. "Máš nějakou dobrou náladu," poznamenala.
"Ahoj," odpověděla jsem jí na pozdrav a přitrouble jsem se uculovala.
"Víš, že je dneska pondělí?" ptala se mě Tan zmateně. Jenom jsem přikývla.
"A víš, že jdeme do školy?" Další souhlasné přikývnutí. Tanya se zasmála. "Tak fajn, co kdybys mi předala trochu té tvé hyperaktivity," navrhla.
"No to ani náhodou," odporovala jsem, "potom by mi žádná nezbyla."
"Tak fajn, půjdu ti připravit něco k snídani," řekla Tan a zmizela na schodech. Já jsem si to dál rázovala přímo ke koupelně a nevnímala jsem okolí. Najednou jsem do něčeho narazila…
"Sakra," zaklela jsem potichu, "debilní zdi." Moje debilní zeď ale najednou promluvila a to byla celkem nečekané.
"Ahoj," pozdravil mě Edward a přiblble se usmíval, jako bych se už tak necítila dost blbě. "Jsi v pořádku?" zeptal se a na okamžik se zamračil. Alespoň jsem měla takový pocit.
"Jo, jsem v pohodě… Ehm… promiň," vysoukala jsem ze sebe. V tom ze svého pokoje vycházeli Emmett s Rosalií. Emmett vypadal, že přemáhá smích.
"Nic si z toho nedělej, Bello," oslovil mě Emmett, "Edwarda si holky často pletou se zdí." Emmett se naplno rozesmál a já jsem cítila, jak mi zčervenaly tváře. Parád, pomyslela jsem si, teď si ze mě bude dělat srandu ještě dlouho. Rychle jsem prošla kolem Edwarda a zaplula do koupelny. Moje dobrá nálada byla ta tam…
Když jsem scházela dolů po schodech, abych se nasnídala, tak mě zastavila Alice. Věděla jsem kvůli čemu.
"Co to máš na sobě?!" vypískla na mě.
"Oblečení?" odpověděla jsem a snažila jsem se tvářit nevinně, jako že jsem si nevšimla toho nachystaného oblečení, co leželo na mé posteli. To jsem si prostě odmítala vzít na sebe.
"Já jsem ti nachystala něco jinýho," stěžovala si.
"Ehm, vážně? Ani jsem si nevšimla," poznamenala jsem, vrhla jsem po ní další nevinný pohled a rychle jsem ji obešla.
Vešla jsem do kuchyně a sedla jsem si ke stolu. Tanya přede mě postavila talíř palačinek a já je bez váhání začala hltat. Alice přišla a sedla si vedle mě. Tvářila se kapku uraženě a mluvila s Tanyou. Poslouchala jsem je jen na půl ucha, pomalu jsem nevnímala. Když jsem dosnídala, všichni kromě Esme a Carlislea jsme se vydali do školy. Jela jsem v autě jen s Tanyou a Edwardem a to nebyla moc dobrá kombinace. Nevěděla jsem, jak se mám tvářit. Už tak bylo dost trpaný, že jsem to do něj napálila a ještě k tomu jsem věděla, že Tanya by s ním radši byla někde o samotě, což mě rozhodně neuklidňovalo. Snažila jsem se udržet si neutrální výraz a zírala jsem z okna. Celou cestu do školy v autě panovalo ticho. Nikdo z nás nepromluvil a bylo to celkem nepříjemné, takže jsem byla ráda, že jsem se konečně dostala z auta, když jsme zaparkovali na školním pozemku.
Vystoupila jsem z auta a vydala jsem se na svou první hodinu - angličtinu. Tuhle hodinu jsem měla mít sama. Tanya a ostatní měli na rozvrhu něco jiného. Proto mě celkem překvapilo, když jsem za sebou zaslechla něčí tiché kroky. Otočila jsem se a spatřila jsem Edwarda, jak jde za mnou. No, paráda, pomyslela jsem si sarkasticky. Trochu jsem zpomalila a Edward mě dohnal, ne, že by byl pomalý, byl to přece upír, ale asi by plno lidí ze školy nepochopilo, proč se pohybuje málem rychlostí světla.
Zase jsem mlčela jako zařezaná a snažila jsem se přemýšlet, o čem s ním můžu mluvit… Vymyslet téma bylo celkem težký, protože s upírem se nemůžete bavit o něčem normálním jako s lidmi - třeba o jídle. Nakonec jsem všechno vzdala a dala mozku pauzu. Když se mnou bude chtít mluvit, tak ať začne on! A tak jsme potichu vešli do naší učebny. Když jsme prošli dveřmi, všichni se samozřejmě otočili na Edwarda a já jsem se jim nedivila… Šla jsem na svoje místo a v duchu doufala, že si Edward sedne někam jinam. Marně. Vydal se hned za mnou. K mojí, pardon, naší lavici se najednou dobelhala na svých supervysokých podpatcích velitelka Barbie týmu (- tak jsme jí říkaly s Tan). Jessika.
"Ahoj," pozdravila Edwarda sladkým hláskem a mrkala řasama co to šlo. V tu chvíli jsem měla sto chutí ji zaškrtit, aniž bych věděla, kde se to ve mně bere. Edward se na ni ani neotočila a až teď jsem si všimla, že se celou dobu dívá na mě. Jako na povel jsem zčervenala, což bylo pěkně trapný. Jessika si odkašlala a já jsem zadusila uchichtnutí. Celá tahle situace byla celkem vtipná.
Edward se poprvé podíval na Jessiku a ona se zářivě usmála. To už jsem to nevydržela a potichu jsem se zasmála. Jessika to naštěstí neslyšela, ale já jsem věděla, že Edward ano.
"Potřebuješ něco?" zeptal se Edward Jessiky.
"No, tak mě napadá, jestli bys se mnou někam nešel." Vážně to řekla? Jo, řekla. Jak může zvát na rande někoho, koho zná dvě vteřiny?
"Ehm, to asi nepůjde. Já, musím dohnat školu, abych to tady zvládal," odpověděl jí Edward nezaujatě.
"Můžu tě doučovat," řekla Jessika a já už jsem to nevydržela a začala jsem se smát. Jessika nepatřila zrovna mezi premiantky. Ona (a její Barbie tým) mohla mít maximálně IQ tykve. Všechny dobré známky dostávala od učitelů. Hádejte proč… Jessika mě probodla naštvaným pohledem, jakoby si myslela, že mě může zastrašit. Ušklíbla jsem se na ni a se smíchem jsem poznamenala: "Nevím, jestli potřebuje doučování zrovna od tebe. Myslím, že první třídu má v malíčku." Tentokrát se Edward zasmál se mnou.
"Tos přehnala, Swanová," štěkla na mě Jessika a naštvaně otočila na podpatku a tím všemu dala korunu, protože zakopla o něčí batoh a s kviknutím podobným tomu prasečímu sletěla na zem a krásně se rozplácla na podlaze. Ostatní členky Barbie týmu ji začaly rychle zvedat a potom všechny odešly, aby si mohly na záchodě upravit make-up a aby mohly utěšit "chudáčka" Jess. Já jsem se pořád svíjela v záchvatu smíchu na své židli a nemohla jsem se přestat smát. Když do třídy přišel učitel, tak jsem měla co dělat, abych zase nevyprskla smíchy.
Když jsem se dostatečně uklidnila, abych mohla vnímat okolí, všimla jsem si, že na mě Edward zase zírá. Otočila jsem se k němu a měla jsem vymyšlenou parádní poznámku, kterou jsem mu chtěla vmést do obličeje, ale jakmile jsem se mu podívala do očí, tak jsem všechno zapomněla. Najednou mi připadalo, jako bych měla závrať a všechno kolem mě přestávalo existovat. Zírala jsem Edwardovi do zlatých očí a snažila jsem se obrátit a znova se věnovat učiteli, ale nemohla jsem se od těch očí odtrhnout. Jako by v sobě měly nějaký magnet. Sledovala jsem, jak se mu v očích lesknou odstíny teplých zlatých barev a nemohla jsem ucuknout před jeho pohledem. Připadala jsem si jako blbeček. Když zazvonilo, trhla jsem sebou a zatřásla jsem hlavou. Zakázala jsem si se na Edwarda jen otočit a vystřelila jsem ze třídy…
Nekopírovat! Moje tvorba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Upíři x Vlkodlaci: Co máte radši?

Upíry
Vlkodlaky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama