¨¨¨¨
NOVINKY

Přečtěte si:

Mé oblíbené
blogy:
Můžete se těšit na recenze:
Hlas nože (P. Ness), Matched (A. Condie), Unearthly (C. Hand), Zlodějka knih (M. Zusak), Perfect Chemistry (S. Elkeles), Sukuba: Trápení (R. Mead)...


Boj o tvoje srdce - 10. kapitola

4. července 2010 v 0:29 | Terez
Alice a Bella. Nákupy na narozeniny. Přežije to Bells ve zdraví?

10. kapitola

Ráno jsem se probudila v Edwardově náručí. Tentokrát bohužel dost brzy na to, bych stihla jít do školy. Carlisle mi na středu napsal omluvenku, ale dneska už jsem musela jít… Nechtěla jsem se zbytečně flákat, musela jsem tu hloupou školu dodělat, protože jsem chtěla, aby mě Tanya přeměnila. I když jsem věděla, že kdybych zůstala doma, Edawrd by mi doučování nabídl dost ochotně. Ta představa se mi líbila, mít chvíli Edwarda jen pro sebe a "učit se", ale nechtěla jsem pokoušet osud. Už tak jsem toho měla dost. Alice měla štěstí, že ještě nejsem upír, protože jinak bych ji zabila!
Když jsem odešla do koupelny, Edward se šel převléct do svého pokoje. Když jsem se vrátila převlečená z koupelny i já, Edward už seděl zase na mojí posteli. Vydali jsme se společně do kuchyně. Já jsem snídala palačinky, které mi udělala Esme a Edward mě pozoroval. Bylo to celkem nepříjemné. Musí na mě zírat zrovna když se cpu?! Já se taky nedívám, když loví… I když by to nemusel být špatný zážitek. Jednou jsem přemluvila Eleazara, aby mě vzal s sebou na lov. A byla to paráda… Ta neuvěřitelná rychlost, byla neskutečná. Eleazar měl sice strach, že si nakonec místo srnky dá k obědu mě, ale nestalo se tak a já jsem měla o jeden zajímavý zážitek víc. Vsadila bych se, že Edward by mě s sebou nevzal…
Dál jsem jedla a snažila se ignorovat Edwardův pohled, když v tom se v kuchyni objevila Alice. Neuvěřitelnou rychlostí přiběhla až ke mně a chmatla mě za ruku.
"Hej!" vyjekla jsem, protože mě vyrušila od mé snídaně a snažila jsem se jí vykroutit. Marně.
"Co to děláš?" zeptala jsem se jí, když mě táhla do obýváku.
"Dneska jdeme nakupovat," pronesla Alice a rozzářily se jí oči.
"Co?! To ani náhodou! Jdu do školy," vypískla jsem zděšeně. Po minulém zážitku s ní v našem obchoďáku jsem to už fakt nechtěla riskovat.
"Nejdeš, jsi doma už celý zbytek týdne, zařídila jsem to! Musím ti koupit šaty na tvou zítřejší oslavu!" vřískala Alice radostně. Napadlo mě, že pustit ji k mé oslavě narozenin byl špatný nápad…
"Alice, narozky mám až v neděli," poznamenala jsem.
"Ale slavíme je v pátek!" rozhodla Alice. "Nehádej se, nemá to smysl, už jsem všechny pozvala. A -"
"Koho myslíš tím "všechny"?" utnula jsem ji ostražitě.
"No přece tvoje spolužáky." Alice protočila oči, jako by to byla ta největší samozřejmost a já měla podruhé za dva dny chuť ji uškrtit. Jasper nejspíš poznal, že nejsem zrovna v dobré náladě, a tak se okamžitě objevil vedle Alice. Snažil se mě uklidnit, ale já jsem stále pěnila.
"Nevyšiluj, Bello, zase tolik jich není," snažila se mě uchlácholit Alice. Br. Proč já?! Esme s Edwardem se najednou objevili po mém boku a Edward mě objal. Tím se mi trochu ulevilo, ale pořád jsem byla naštvaná. Snažila jsem se zhluboka dýchat. Jak je to dlouho, co jsem říkala Tan, aby ta oslava byla bez toho obecenstva? Dva dny? Já myslela, že upíři mají dlouhou paměť.
"Tak jo, vyrážíme," vyjekla Alice nadšeně, protože už mě ve svých vizích asi neviděla, jak se ji snažím zabít. Vytrhla mě Edwardovi z náručí se slovy, že si mě ještě užije dost a táhla mě k jejímu novému autu, které si tu koupila.
Uraženě jsem si sedla na přední sedadlo a odmítala komunikovat. Když už mě z tohohle nemohl nikdo zachránit, tak ať si se mnou "užije".
Když jsme dorazily do obchoďáku, bylo tam už plno lidí, i když bylo ráno a všední den. Nechápu, co na tom nakupování lidé vidí. Podle mě mají ve všech obchodech to samé…
Alice mě zatáhla do prvního obchodu a nákupy začaly…
Po čtyřech hodinách úporného nakupování jsem si sedla na lavičku a odmítala jsem se hnout. Alice mě musela do posledního (pardon, v pořadí pátého posledního) obchodu doslova dotáhnout. Nechápala jsem, co tak dlouho vybírá na jedněch botách.
Zrovna jsem si zkoušela modré jakési modré lodičky, na kterých jsem se nemohla ani sama postavit, když Alice odběhla pryč a nechala mě na těch jehlových podpatcích spadnout mezi tuny papírových krabic od značkových bot.
"Sakra," zaklela jsem potichu. Alice už byla zpět s další krabicí…
"No, ještě se budeš muset naučit chodit," poznamenala, když mě viděla válet se na zemi.
"Vyzuj si je," poručila mi a v očích jí zase jiskřilo, "teď si zkus tyhle!" Mávala mi před obličejem další krabicí a já se mezitím dostávala z těch zpropadených bot! Rezignovaně jsem sáhla po nové krabici a otevřela víko. To, co jsem uviděla, se mi celkem zamlouvalo. Ty boty byly zase modré, aby ladily k šatům, které mi Alice koupila, ale neměly tak vysoké podpatky, takže možnost, že se na nich zabiju, se trochu vytratila. Hbitě jsem si je oblékla a vyskočila zase na nohy.
"To je ono!" zavýskla Alice. "Jo!" Celkem mě překvapilo, že jsme se na něčem shodly. Když to tak vezmu, z obchoďáku jsem odcházela celkem spokojená. Až na to, že ty šaty, které jsem si měla zítra obléct, měly výstřih, jaký bych si sama nikdy nevzala.
Alice se nade mnou už slitovala a vzala mě domů. Jakmile jsme přijely, Alice nakázala Jazzovi a Edwardovi, aby odnosily naše tašky do domu a já jsem zapadla do pohovky vedle Emma, který se díval na baseball. Jak jinak…
Šla jsem spát brzy, ráno se měla vrátit Tanya, a tak jsem se potřebovala připravit. A to hlavně psychicky. Navíc mě zítra čekala oslava mých narozenin… Paráda, fakt paráda. Lepší den už jsem si nemohla představit. Už teď jsem se vážně nemohla dočkat, až uvidím, jak se tu po sobě plazí všichni moji spolužáci… Vážně paráda! Už to začínám s tím sarkasmem trochu přehánět…
Edward se mnou dnes v posteli spát nemohl, co kdyby se Tan s ostatními vrátili dřív?! I když jsme měli Alici, nechtěla jsem nic riskovat a poté, co mi Edward dal polibek, aby se mi dobře spala, vyhodila jsem ho z pokoje.
Vůbec jsem ale nemohla usnout. Při pomyšlení, že budu Tanye lhát, se mi dělalo špatně. Navíc jsem se bála, že mě Rose práskne, a budu v háji. Edward sice říkal, že nic neudělá, ale já jsem si tím tak jistá nebyla…
Uf, tohle bude ještě zajímavé. Pokud zvládnu zítřek, zvládnu už všechno, opakovala jsem si v duchu a za pár hodin jsem konečně usnula.

Nekopírovat! Moje tvorba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Upíři x Vlkodlaci: Co máte radši?

Upíry
Vlkodlaky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama